Mikrovyučování se v přípravě učitelů začalo používat v roce 1963 (Allen & Ryan, 1969), kdy tým výzkumníků na Stanford University ve Spojených státech tento přístup zkoušel v rámci projektu zaměřeného na rozvoj profesních dovedností učitelů a pojem microteaching zavedl. V tomto projektu se výzkumníci soustředili na využití videozáznamů výuky k diskuzi o výkonu daného učitele. V českém prostředí se tato metoda objevila až koncem 90.let minulého století.

Tento princip lze aplikovat i v rámci základní školy, kdy se žáci rozdělí do 4 skupin a připraví si 10-ti minutový vstup na dané téma. V našem případě to bylo pro žáky „nudné“ opakování gramatiky z loňského roku na vstupní test. Žáci 8.C,9.B a 9.C si pro své spolužáky připravili shnrutí daných časů, procvičování online cvičení, skládání vět, hledání odpovědí v programu Kahoot a další.

Myslím si, že tato metoda přiměla žáky nejen si učivo dobře zopakovat, ale také se vžít do role učitele, která není vždy lehká. Sami žáci pak přiznali, že mluvit k tématu před třídou, vysvětlovat a udržet pozornost svých spolužáků byť jen 10 minut, není jednoduché. Zároveň jsem viděla, že mnohé tento netradiční způsob výuky bavil a někteří působili u tabule jako skuteční učitelé či učitelky.

Odkaz na video: https://youtu.be/nMW-E2S2DNE

Mgr. Marcela Ševčíková