dětského nadšení. Hned první hodinu se totiž před dveřmi ozvalo známé zařinčení řetězů a do třídy vstoupila vzácná trojice – Mikuláš, anděl a pořádná banda čertů. Atmosféra byla napínavá, ale nakonec všechno dobře dopadlo: čerti si nikoho neodnesli, i když měli velkou chuť. Mikuláš s andělem jim to ale překazili a místo toho všem dětem rozdali balíčky s ovocem a sladkostmi.

Když se za návštěvou zavřely dveře, pustili jsme se do práce – a že toho bylo!

V češtině jsme se nejprve dozvěděli, kdo vlastně Mikuláš byl, a proč se o něm dodnes vyprávějí příběhy. Děti se vrhly do práce s textem a ukázaly, že žádný jazykový oříšek pro ně není moc tvrdý. Doplňování písmen, určování slovních druhů, podstatných jmen a sloves i hledání kořenů slov zvládly s přehledem. Dokonce jsme společně tvořili i slova příbuzná – a některá byla opravdu originální.

Další aktivitou bylo čtení o mikulášské pochůzce. Úkol byl jasný: číst pozorně a doplňovat do textu chybějící slova tak, aby vše dávalo smysl. A aby toho nebylo málo, čekala na děti i série otázek, na které mohl odpovědět jen ten, kdo opravdu sledoval každý detail. Napětí rostlo, ale děti to zvládly – čerti by na ně mohli být hrdí!

A pak přišlo peklo… tedy vlastně matematika. Pustili jsme se do opravování písemných prací čertíka Poplety, který toho zase jednou spoustu popletl. Počítali jsme čerty unesené děti, zjišťovali počet hříšných duší v pekle, a dokonce jsme se dopočítali k tomu, kolik čertovských peněz potřebuje čertice Lucinda na mouku na pekelné koláče. A že pekelná kuchyně není levná!

Celý den se opravdu vydařil. Děti byly nadšené, pracovaly s chutí a dokázaly, že i učení může být zábavné, když se do něj přimíchá trochu pekla a špetka nebeské pohody.

Mgr. Vendula Richterová