V tomto školním roce se nám podařilo uskutečnit tradiční dějepisnou exkurzi do Osvětimi a Krakova. Žáci 9. ročníku se 21. září vydali s pedagogickým doprovodem a průvodcem na výpravu do památníku krutého zacházení s lidmi za 2. světové války. Polský průvodce označil naši školu za první českou školu po roce a půl, která osvětimské muzeum navštívila. Proč je důležité ukázat dětem tato místa a jak to žáci sami vnímali?

Ukázky z žákovských prací:

• Bylo smutné vidět, co si všechno nevinní lidé museli vytrpět, ale bylo to důležité, abychom na to nezapomněli a už nikdy nic podobného nedopustili. Nejvíce mi v paměti utkvěla ta místa – tábor, plynové komory. Pořád nemůžu uvěřit, že jsem stála přímo tam, kde trpělo tolik lidí. Na vlastní oči jsme viděli, v jakých podmínkách věznění lidé žili, spalo jich pět i více na jedné pryčně, v zimě mrzli, v létě nemohli ani dýchat. Hygienické podmínky byly strašlivé a pro nás nepředstavitelné. Od pana průvodce jsem se dozvěděla tolik nových věcí, které jsem dřív nevěděla. Uvědomila jsem si, jaké mám štěstí, že už není válka.
• Myslím, že je důležité připomínat si tohle místo, protože stále existují lidé, kteří popírají, že se něco takového stalo. Viděli jsme spoustu zajímavých a současně šokujících věcí – skutečné věci nevinných zavražděných lidí – dětské hračky, cestovní kufry, brýle, boty, vlasy … Je opravdu rozdíl mezi tím – vidět to na fotografii a skutečně být na tom místě. Člověk velmi silně pocítí, jaké hrůzy se tam děly.
• Uvědomění toho, že procházím místy největšího utrpení lidí mě zděsilo a rozesmutnilo zároveň, neuměla jsem si ani představit, co všechno to musely být za stresy a bolest.

Osvětim by měli navštívit všichni lidé, protože to, co se tam dělo, se nesmí už nikdy stát.

Královské město Krakov nás po náročném dopoledni okouzlilo prosluněnými ulicemi, krásným hradem Wawel, majestátní řekou Vislou i náměstím, kde jsme před odjezdem strávili příjemné chvíle.

Žákyně a žáci 9.B a Mgr. Radana Albrechtová